Když jsem byla mladší, prošla jsem mnoha emocionálními traumaty, které se odrazily na mém životě v dospělosti. Během práce na tomto nedostatku jsem se naučila mnoho strategií a technik, které mi pomohly léčit mé vnitřní dítě a uzdravovat své emoční rány.
Pojďme si pro začátek říct, že archetyp dítěte „není ve své podstatě stínový“. Může se pochopitelně jako stín projevovat, ale spokojené vnitřní dítě není automaticky stínový archetyp. Stín je jakýkoli vnitřní archetyp, který se projevuje tak, že odráží naši traumatizující zkušenost.
Spokojené vnitřní dítě znamená, že všechny naše dětské potřeby byly naplněny. Ale to se děje málokdy. Principiálně to neznamená, že naši rodiče udělali něco špatně, ale že nedokázali pochopit podstatu našich potřeb a nepomohli nám s ní pracovat.
Zrození attachmentu
Někteří z vás si pamatují, že jsem pracovala jako dobrovolník v neziskovce, která pomáhala pěstounům s dětmi v péči. V praxi jsem se setkala poprvé s pojmem „attachment“. Tato dovednost se osvojuje v batolecím věku a učí nás, jak moc je pro nás svět bezpečným místem. Pokud nejsou naše potřeby pokryty, budují se utěšovací a potřeby pokrývací nevědomé mechanismy. Rodí se tiky a první stínové reakce.
Pokud potřeby miminka nejsou pokryty, dítě zažívá pocit nedůvěry vůči světu. Mnoho lidí toto bagatelizuje: co asi miminko může vědět o světě? Zapomínáme, že miminko nechápe koncept času a nedokáže toto odpustit. Trhá mi srdce, když slyším matky, které tvrdí, že je miminko pláčem či jinou emotivní reakcí vydírá. Miminko tento koncept nezná. Miminko potřebuje pokrýt potřeby, ať jsou jakékoli. Matku volá, protože ví, že matka tyto potřeby pokryje. Není-li pečující osoba přítomna, rodí se první stíny.
Podmíněná láska
Časem se rodí ale problém, který znají i děti z lépe zajištěných rodin. Podmíněné projevy lásky. Človíček si začne časem uvědomovat, že jisté předměty pokryjí potřebu, kterou nedovedou vyjádřit. Dítě chce hračku, protože cítí určitou radost z vjemů, které v něm hračka vyvolává. Dospělí se na dítě zlobí: copak se neumí ovládat? Copak neví, jak se chovat? Ne, neví. Učí se to. Ale bohužel se přitom učí své potřeby potlačovat pod pohrůžkou trestu.
Záhy začneme vyžadovat lásku, které se nám kvůli rodičovským starostem nedostává. A tak hledáme její vyjádření jinde. Zjišťujeme, že rodiče nás odměňují a trestají. Odměňují nás za žádoucí chování a trestají za špatné. Pokud jsme hodní, dostaneme pudink po večeři nebo dárky od ježíška. Pokud hodní nejsme, dostaneme világoš nebo zaracha. V nejlepším případě tichou domácnost.
Problém je, že o tom, co je dobré a co je zlé, rozhodují potřeby rodičů.
Maminka mě nemá ráda
Je velice snadné si nepřítomnost toho, co nám dávali rodiče za odměnu, vyložit podvědomě jako trest. Jeden z mých partnerů ze zásady nedával dárky k Vánocům. Je to z pohledu společnosti asociální chování? Jasně. On vždycky dárek dostal. Já nikdy. Objektivně o nic nejde, dárek neurčuje mou hodnotu bez ohledu na to, co si o tom kdo myslí. Pro mé vnitřní dítě ale byl.
Absencí dárku jsem si připadala nedostačující.
A dodnes mám proto problém přijímat dárky. Hojnost je pro mě prakticky nedostupná, protože mi matka předem slíbené kapesné odmítala dávat jen proto, že se jí prostě nechtělo. Něco slíbila – a pak řekla, že si to nezasloužím, načež šlo o peníze na nutné výlohy. Na učebnice, na cestování, na svačiny.
Tento mechanismus „nemám na nutné náklady, protože nejsem hodná“ mě pronásleduje dodnes.
Setkání s vnitřním dítětem
Nebylo třeba složité meditace. Využila jsem jeden svůj snový výjev, nad kterým medituju dodnes. Přišla jsem na místo a hledala své vnitřní dítě. Bylo to období, kdy jsem dokončovala svůj bakalářský scénář a potřebovala zjistit, kam se poděla moje kreativita.
Své vnitřní dítě jsem nějakou dobu znala. Zeptala jsem se, co mu chybí. Dítě kňouralo: „Já si chci hrát s panenkami a tady žádné nejsou!“
Plácla jsem se do čela. Hraní s panenkami byly prvopočátky mého storytellingu! Jako dítě jsem hraní s panenkami milovala. Vyrobila jsem si proto pár loutek z látky a drátů. Ještě než jsem je dokončila, scénář byl dopsán. Od té doby když potřebuju rozjet kreativitu, chytím panenky do ruky. To obvykle stačí.
Závěr
Vaše vnitřní dítě Vám pomáhá pochopit Vaše aktuální potřeby. Geometrickou řadou se od nich dostanete k nesplněným základním potřebám. Mrkněte se ve Škole negativního myšlení na článek o třetí úrovni světelného trojúhelníku, abyste svoje temné potřeby pochopili.
Audioverze je přístupná jen členům Školy negativního myšlení.