Sebepojetí je zásadní nejen pro náš život, ale i pro manifestaci, pro zákon přitažlivosti, chcete-li. Bez správně nastaveného sebepojetí se prakticky nehnete z místa a já vám vysvětlím proč.
Co je to sebepojetí?
Self-concept (v češtině „sebepojetí“) je pro manifestaci záměrů kličový. „Sebepojetím v psychologii rozumíme vztah lidského jedince k sobě samému i subjektivně důležitým skutečnostem jeho života, tedy to, co si člověk o sobě a subjektivně významných danostech myslí, jak je vnímá, prožívá a nakonec i hodnotí. (…) Významným úkolem dospívání je dosažení pocitu vlastní identity, což obnáší poznání vlastních mezí a přijetí své jedinečnosti se všemi omezeními a nedostatky. Podstatným je také pochopení a přijetí své psychické diferenciace (tj. schopnost vnímat sama sebe jako něco jedinečného) a dále psychické nezávislosti.“ (Wikipedia)
Dále Wikipedie v oblasti sebepojetí zmiňuje vliv zpětné vazby, který popsal v roce 1902 Charles Horton Cooley: „Tvrdí, že to, co si myslíme o sobě, formují domněnky o tom, co si o nás myslí druzí.“
Charles H. Cooley tím poukazuje na zásadní skutečnost: domněnka a vnější stanovisko má pro nás klíčový vliv v otázce, kým se cítíme být. Člověk je společenský tvor a schopnost ztotožnit se s myšlenkou většiny, splynout s davem, je pro nás tak nějak důležitá. Proto přistupujeme na pravidla hry, která se ve společnosti hraje, a to ve všech aspektech života. Během tohoto procesu (jenž neprobíhá vědomě, ale tak nějak „automaticky“, hlavně jsme-li vychovávání konvenčně) automaticky přejímáme určité empirické pravdy jako vlastní, což nás může zásadním způsobem limitovat.
Odevzdání vlastní moci
Jeden z největších omylů, k němuž se jako lidé setkávající se s pravdou manifestace reality dostáváme, je domněnka, že nemáme neomezenou moc v určení směru vlastního života. Právě domněnkou, že člověk je slabý tvor podléhající okolnostem blokujeme vlastní možnost ovlivňování reality.
Další „pravda“, jíž podléháme, je tlak okolností v 3D realitě (o obojím zde budu ještě psát). Člověk tím odevzdává svou moc opět něčemu vnějšímu, ať už je to Bůh, karma, osud, vláda, maminka nebo špagetové monstrum. Nabývá přesvědčení, že nejenom nemůže mít to, co chce, pokud to vnější moc nezařídí, ale dokonce že není dostačující k tomu, aby si naplnění svých záměrů zasloužil.
Mindset koučové, kteří se manifestací zabývají, věří, že podle „law of assumption“ (pro tento termín nemám český překlad) je vnější svět otiskem tvého self conceptu. Podle pravidla „everyone’s you pushed out“ je každý člověk okolo nás jen projekcí našeho nitra, které je nevědomky masírované už od počátků našeho života, kdy do nás tzv. „empirické pravdy“ vložili rodiče a nejbližší okolí. Skrze naše nitro, naše přesvědčení a (ne)dostatečný self-concept se tedy ve vnější realitě otiskuje diapozitiv, jehož projekce se držíme jako nezpochybnitelné pravdy, a to nejen o světě okolo, ale i o nás samotných.
Jak definovat své sebepojetí?
Zásadními myšlenkami pro rozvoj self-conceptu (a zároveň dobrými potenciálními otázkami pro počátek tvé stínové práce) jsou následující pravdy, které se stanou pravdou i v tvém životě, pokud si je dovolíš:
- Ty jsi naprosto plnohodnotná dostačující bytost, která si zaslouží ve své realitě mít všechno, na co si ukáže.
- Tvoje existence a cokoli máš a chceš nezávisí na vnějších okolnostech.
- Jediná láska a péče, kterou potřebuješ, je tvoje vlastní. (Podle pravidla „everyone’s you pushed out“ se k nám chová celý svět na základě toho, jak se k sobě chováme my sami a jaké o sobě máme PODVĚDOMÉ přesvědčení bez ohledu na to, co nalháváme svému „vědomému já“ skrze pozitivní nebo negativní afirmace.)
- Můžeš dělat prakticky cokoli, co si dovolíš.
- Můžeš si dovolit prakticky cokoli, co chceš.
- Můžeš chtít prakticky cokoli, co se ti líbí.
- Cítit se příjemně ve svém vlastním těle a životě je naprosto přirozené a můžeš provést jakékoli kreativní kroky k tomu, aby tomu tak bylo.
- Je v pořádku nastavit si zdravé hranice, jaké vyhovují tobě, protože ti umožňují cítit se skvěle, a když se cítíš skvěle, cítí se skvěle i tvé nejbližší okolí. Tím pádem pokud chceš učinit lidi okolo sebe šťastnými, musíš učinit šťastnými nejprve sebe (opět pravidlo „everyone’s you pushed out“)… atd.
Jak docílit zdravého self-conceptu
Mnoho lidí má problém s nastavením zdravého sebepojetí, natož aby sebe sama milovali. Co je ale příčina a co důsledek? To je vskutku filozofická debata na delší dobu. Pokud nemiluju sebe sama, nedokážu přemýšlet nad svým sebepojetím bez vnějších limitujících přesvědčení. Pokud nemám zdravě nastavené sebepojetí, nemohu sebe sama milovat.
K funkčnímu sebepojetí na základě mých znalostí a zkušeností stačí následující drobnosti:
- Uvědomit si, co mě bolí. Naučit se rozeznávat příjemné emoce od nepříjemných, popsat je a rozeznat zdroj. Bez hodnocení.
- Nastavit si hranice. Nejen pro sebe, ale i pro ostatní, a to za cenu toho, že budete muset udělat kroky, jež bude možná společnost odsuzovat (pokud se ve vaší 3D realitě odráží tvůj vnitřní limit, že mít vlastní hranice je sobecké).
- Mezi vlastními hranicemi si nastavit vlastní zdravé prostředí. Odstraň ze svého života všechno, co ti působí nepříjemné emoce. Naše společnost nás tlačí do předstírané „zdravé sebereflexe“ a „dostatečné tvrdosti“ tak, že nás zahlcuje depresivním obsahem, mnohdy tupým a vyprazdňujícím. Taktéž máme návyk mluvit o sobě urážlivým způsobem, aniž bychom si uvědomovali, co to v nás vyvolává. Tvrdíme sami sobě, že nám neubližuje, když si občas řekneme věci jako „já jsem ale debil“, nicméně se ze stokrát opakované mantry stane do podvědomí zapsaná skutečnost, která vytváří další limity. Být k sobě shovívavý není slabost. A když jsme u toho, být slabý také není něco, co bychom si museli zakazovat.
- Pátrat po své identitě a autentičnosti. Jsme zahlcení nálepkami. Prakticky cokoli, co o sobě řekneme, že jsme zač, je iluze. Naše skutečná identita je nepopsatelné cosi, co nás nechá fungovat samostatně a bez předsudků. Nálepky pomáhají světu pochopit naše jednání, ale občas fungují i zpětně: slouží jako výmluva, proč jsme něco udělali nebo neudělali. Spousta lidí se bojí vlastní autenticity právě proto, že by je mohla společnost zavrhnout. Ale jen díky vlastní opravdovosti můžeme docílit věcí, po nichž toužíme doopravdy.
Další zdroje k tomuto tématu:
