Ok, uznávám, že “rychle a snadno” je v mém případě trošku clickbait; zrovna dnes jsem mluvila na TikToku o zákoně zrání, který jasně definuje, proč se některé věci vážně nestanou lusknutím prstu a proč to není důvod, proč na něco tlačit. Ale bude to rok, co se aktivně zajímám o zákon předpokladu a chci nějak shrnout tu svou roční cestu, která mě hodně naučila o mně samotné.
Dnes jsem také napsala do Školy negativního myšlení článek, proč tahle cesta vůbec začala. Dostala jsem se k ní přes klasiky jako Tajemství, přes mírně kontroverzní záležitosti, jako je transurfing a dostala jsem se až k manifestaci specifického člověka, které je teď mým stěžejním tématem. Jenom díky tomuto tématu jsem pochopila, o čem manifestace záměru skutečně je a proč to potřebuju dělat vědomě.
Mysli jen na to, co doopravdy chceš
Už teď je tvoje fyzická realita tvým zrcadlem. Podle Nevilla Goddarda jsme bohy své reality a naše soukromá realita je jen a jen našim odrazem. Takže i když se něco snažíme urputně zhmotnit a pak si řekneme “seru na to”, tak se neděje to, že by tvoje manifestace šla spinkat nebo umřít, děje se prostě jen to, že jede nekontrolovaně na autopilota a zhmotňuje tvé aktuální obavy, strachy a bloky.
Nikdy nejde přestat manifestovat. V celém procesu zhmotnění záměrů jde jen o to, čemu věnujeme svou pozornost a jaké příběhy rozvíjíme. Já jako úzkostný člověk jsem se prostě musela přestat soustředit na overthinking a generování nežádoucích scénářů.
Nenech si ujít můj záznam z masterclass MENTÁLNÍ DIETA KE ZHMOTNĚNÍ ZÁMĚRU.
Masterclass popisuje, jaké parazitické myšlenky nám brání zhmotnit si svou vysněnou realitu a jak se dají snadno přebít.
Záznam můžeš získat už za 49 Kč ZDE.
Když máš pocit, že jsi moc sobecká, jsi málo sobecká
V minulosti jsem se bála v imaginaci a vyslovování záměrů zajít příliš daleko: ještě teď si silně vybavuju ten pocit, jak jsem se cítila, když jsem si představila sebe samu v hojnosti. Ta hořkost, ta zášť. Věděla jsem, že bych si o sobě moc myslela a že bych zpychla, že bych se začala chovat jako kráva.
Jenomže zákon předpokladu mě naučil, že určitá forma sobeckosti je naopak žádoucí. A že ve chvíli, kdy sebe sama koriguju, že bych se měla ohlížet víc na ostatní, bych se měla právě víc zaměřit na sebe. Zjistila jsem, jaký je rozdíl mezi ubližováním lidí ve 3D realitě a manifestování si pohodlí a jednoduchosti skrze své sebepojetí a svou imaginaci vnitřní rozhovory a další podobné způsoby vnitřního vytváření.
Když mám pocit, že se příliš zaměřuju na sebe, zaměřuju se na sebe málo; protože jinak bych si nevyčítala, že o sebe pečuju. Kdo jiný by o mě měl pečovat, než já?
Skromnost tě vůbec nikam nedostane
Ujasněme si jeden rozdíl mezi manifestací z pozice dítěte a manifestace z pozice mága.
Archetyp mága si užívá proměnu myšlenky ve hmotu. Nepotřebuje nic hned, nepotřebuje okamžitě vidět výsledky. Proč? Protože záměr je pro něj zhmotněný v momentě, kdy jej vyslovil. To, jak se projevuje hmota, je pro něj úplně irelevantní.
Mág ukazuje, co by si mohl zhmotnit. Tohle? Hotovo. Tamto? Hotovo. Nevzteká se, neoverthinkuje, protože proč? Protože to nepotřebuje. Záměr je pro něj zhmotněný ve chvíli, kdy jej vyslovil. Užívá si výběr nových variant reality, užívá si detaily, které do nich vkládá a upřímně se baví tím, jak se hmota bortí a zase slepuje do podoby, jaká mu vyhovuje. Mág si užívá pozorování toho, jak pracuje Smrt. Mág si Smrt užívá, protože ví, že stará nádoba se musí naplnit a zničit, aby mohla vzniknout nová.
Dítě si “vymrčuje”. Tohle? Moje! Tamto? Moje. Buď smlouvá, nebo rozkazuje a dupe nožičkami, když se mu nedaří. Ostatním to připadá roztomilé, nebo otravné. Zatímco Mág si je naprosto jistý a neotravuje vzduch nějakými svými nenaplněnými vzdušnými zámky, Dítě očekává, že všichni budou jednat, jak Ono píská jen protože řeklo.
A tady je tedy ten rozdíl: Mág rozkazuje tím, co MANIFESTUJE svým chováním a přemýšlením. Nepotřebuje nikým manipulovat.
Pokud se snažíme (protože nic jiného, než snaha to není) manifestovat jako Dítě, pak je skromnost na místě, protože kopání nožičkama nikoho nebaví a asi je lepší držet hubu. Ale pokud jsme Mágy, nemáme potřebu se snižovat, protože víme, že všechno už je naše a že touha je příznak toho, že nám něco patří.
Manifestace je postoj, ne proces
Mí sledující se mě ptají: ty si ještě manifestuješ XY, i když máš YZ?
Tito lidé nepochopili, že manifestace není kouzelná džinova lampa, která se musí usilovně třít. Že když jsem v minulosti vyslovila jistý záměr, který popisuje moje niterné touhy, nejde to vzít zpátky a já nemůžu dané výsledky “odechtít”. A ani to nehodlám udělat, i když jim můžu dát třeba větší prostor nebo mírně odlišné podmínky.
Manifestace = demonstrace. Svým chováním a způsobem přemýšlením demonstruju to, co jsem zač.
I věci, na kterých mi přestane záležet, se zhmotní, jen v podobě, které aktuální stav nabízí. Proto stojí za to manifestovat si pocity v cílové rovince bez ohledu na okolnosti a bez manifestace specifických okolností. Za měsíce, roky, se mohou tvé cíle změnit. Nemanifestuj krátkodobé věci, za rok nebo dva ti budou k ničemu.
Čím víc rituálů, tím míň rituálů
Ve videu o zákonu zrání jsem mluvila o prodlevě, která nemusí, ale může nastat a prodlužuje se právě tím, že nevytváříme semínku vhodné klima pro klíčení a růst. Příliš vody i nedostatek vody může semínko zabít, nevhodná teplota jej nechá hybernovat. A tak musíme i my vytvořit vhodné prostředí pro klíčení našeho záměru ve hmotě.
3D realita není náš nepřítel. Je nesmysl zlobit se na zrcadlo. Spřátelit se s vnějším hmotným světem je klíčové pro rychlé zhmotňování. Propast mezi naší božskou podstatou a vnější realitou se prohlubuje tím, že se prohlubuje. To je dost začarovaný kruh, nemyslíš? Proto je třeba tuto propast přemostit. Milovat realitu tak, jako chceme být my milováni od ní.
Množství rituálů propast prohlubuje, protože opakováním rituálu si manifestujeme jediné: já to nemám a potřebuju to utvrzovat v rituálech.
Pokud tě článek zajímal a zajímá tě také víc mých zkušeností s danou problematikou, mrkni se do Školy negativního myšlení, případně na další články na blogu.
