Ve chvíli, kdy se příliš soustředíme na jeden bod, máme tendence vzdávat boj o své sny. Jak to ve skutečnosti je?
🙋♀️ „Už pracuju na své manifestaci tak dlouho. Jse unavená, vyčerpaná, nevidím ve hmotě výsledky. Co mám dělat?“
🐭 Taky jsem žila v domnění, že VZDÁT SE něčeho znamená ŠKRTNOUT TO ze svého života. Že VZDÁT SE znamená pustit otěže svého života. Jenomže co když je to právě naopak? Pojďme si spolu rozebrat, co to znamená „vzdát manifestaci“.
Manifestaci nikdy nelze „vzdát“
Za prvé je potřeba si uvědomit, že nikdy nelze „vzdát manifestaci“ – třeba i specifického člověka, hojnosti, lásky. Proč? Protože „manifestace“ je „demonstrace cíle“, „vystupování jako příslušník určitého hnutí, držitel postoje, myšlenky“.
Uvedu příklad a prosím, berte jej opravdu jen jako příklad. Představ si, že jsi vegan a jdeš doslova na demonstraci za zrušení klecových chovů. Cestou se ale něco stane a Ty na místo nedorazíš. Třeba upadneš, zlomíš si nohu a celou demonstraci sleduješ v televizi. Nebo se ti zamotá hlava a ty cítíš silnou chuť otočit se a jít domů. Nakonec podlehneš.
Vzdala jsi tímhle svou manifestaci? Ne. Protože stejně jako Tvoji manifestaci specifického člověka nebo hojnosti, nové práce nebo domu nevystihuje ten ostentativní demonstrační rituál, ale Tvoje každodenní chování a přístup k tématu. To, žes nedorazila na náměstí neznamená, že skončíš s veganstvím. Stále svoje veganské myšlenky projevuješ svým chováním.
Pakliže je projevem Tvého postoje vůči slepičkám opravdu jen demonstrace na náměstí a nevložila jsi do ideje vlastní změnu chování nebo preferencí, je Tvoje demonstrace bezpředmětná.
Tvoje manifestace specifického člověka nekončí vyslovením rituálu a očekáváním reakce ve 3D hmotě, stejně jako vegani nepřestanou být vegany, když zjistí, že stát nehodlá nabídnout ochranu týraným zvířatům. Dává Ti to smysl?
Přesněji jsem svou metaforu o veganství rozvedla ve Škole negativního myšlení ve článku Vajíčkový paradox.
Můžeš vzdát cokoli chceš
Další věc je domněnka, že něco nevzdat je nějaká ctnost. Držet se mermomocí na mrtvém koni a čekat, že se rozjede. Na tom není nic šlechetného.
Faktem je, že nejsilnějším gestem může být někdy pustit starou strukturu a vyhledat novou. To, že se vzdáš myšlenky, která Tě vyčerpává a ničí neznamená, že jsi slaboch nebo že nevěříš ve své cíle. Co když to, co Ti stojí v cestě za Tvým cílem, je právě lpění na nefunkční struktuře? Co když důvod, proč jsi ještě nedosáhlx svých cílů, je Tvé vyhýbání se nejlepšímu možnému výsledku?
A je důležité říct, že pokud se rozhodneš učinit v dané věci pohodlnější, rychlejší, příjemnější a lépe snesitelné řešení, je to ku…a Tvoje věc. Jen si dávej pozor, co svou volbou manifestuješ. Vzala jsi menší byt, protože na ten velký, který chceš, nemáš? Čest Tobě, pokud Ti tam bude dobře, než seženeš peníze na větší. Vzala jsi plesnivý suterén se zatýchlým kobercem a zakouřenou kuchyní? Co si tím manifestuješ? Vzala jsi byt, který je větší, krásný, ale je dál od Tvého zaměstnání? Priority určuješ Ty. A i skrze ně manifestuješ podobu své 3D reality.
Nemusí to znamenat, že už nikdy nebudeš mít ten velký byt. Bydlet někde musíš.
Čeho se vlastně vzdáváš?
Ruku na srdce: není možné vzdát se manifestace, protože každou vteřinu života manifestuješ to, co ve skutečnosti jsi. To, co hluboko uvnitř potřebuješ. To, co považuje Tvůj stín za dobré řešení. To, co ti leží v podvědomí. Ale můžeš se vzdát verze Tvého cíle, která se Ti sama odpírá. Vzdáváš se nesmyslných rituálů, sledování 3D reality, boje, bolesti, odporu.
Pojďme si zrekapitulovat, čeho se vlastně vzdáváš, když se vzdáváš věcí, které za Boha nedokážeš ve hmotě zrealizovat.
Vzdáváš se vlády ega
Důvod, proč můžeš chtít pustit cestu za svým cílem, je ego. Uvědomíš si, že Tvoje ego chce často tu nejjednodušší cestu. Ve chvíli, kdy přestaneš poslouchat, jak se Tvoje ego ve věci šťourá, přestáváš potřebovat, aby se Tvoje cíle naplnily. Tady si dej ale pozor, aby ego nezačalo vidět řešení v ubezpečování sebe sama, že cíl nepotřebuješ splnit. Že Ti stačí málo, že Ti stačí, že Tě manžel nebije, že Ti stačí patnáct tisíc výplaty, že Ti stačí místo dovolené víkend na Mácháči, i když víš, že fakt jakože ne. Tomu říkám fake factor. Opravdu tím nestabilizuješ svoje vibrace, je to jen jiná forma lpění-
Vzdáváš se boje
Tohle je asi největší výhoda „vzdávání se“. Přestáváš každých pět minut sledovat zprávy, jestli Ti napsalx. Bankovnictví, jestli klient zaplatil. Jeho Facebook, jestli tam má pořád fotky se svou holkou. Ale i naopak. Přestáváš sledovat okolnosti; jestli je Ti manžel pořád věrný, jestli si o tobě kolegové myslí to nejlepší, přestáváš počítat znamení – aha, dneska jsem ještě neviděla andělské číslo? Proč ne?? Co se stane, když ho neuvidím???
Já to tak měla ve svém čtyřlístkovém příběhu o začátcích manifestace. Hledala jsem čtyřlístek tak urputně! A nakonec? Musela jsem sebe samu seřvat. Proč ho hledáš?? Proč manifestuješ HLEDÁNÍ?? Pak trvalo asi 24 hodin, než jsem ho našla. Podruhé mi to trvalo dva roky… Hledala jsem? Ani v jednom případě. Prostě jsem si sedla na lavičku, podívala se na špičky bot a tam ten filuta byl.
Když chceš nacházet čtyřlístky, nacházej je. Když je chceš hledat, hledej.
Vzdáváš se bolesti
Jednou pro vždy si zapamatuj: následováním předmětu své bolesti následuješ BOLEST samotnou.
Jestli to bolí, není to láska. Jestli to bolí a jdeš za tím, MANIFESTUJEŠ BOLEST. Manifestuješ, že je běžné bolest následovat. Že musíš trpět. A tak si zhmotňuješ další a další bolest.
Shrnutí
Ty ve skutečnosti nechceš – a nemůžeš – vzdát manifestaci svého cíle. Tvůj cíl se manifestuje tím, co jsi. Ty chceš vzdát techniky, metody, rituály a bolest, kterou Ti tento stav přináší. Chceš vzdát pozorování předmětu svého zájmu s bolestí. Pokud se rozhodneš převzít alternativní řešení situace, mysli stále na výsledek, na OPRAVDOVÝ výsledek. Mysli za hranice obrazu Tvého dokonalého projevu cíle, jenž si kladeš. Mysli na to, co jsi.
